By Bitcoin Časopis - před 2 lety - Doba čtení: 8 minut
Bitcoin And Satoshi’s Seed: From Descartes To Quantum Play
Further exploring the dynamics of Bitcoin and play, we find chaos the necessity for creative potential.
"Jsme mocně uvězněni v tomto temném věku jednoduše tím, že jsme byli uzpůsobeni k myšlení." — Buckminster Fuller
Mnoho Bitcoiners, “Bitcoin is hope” and the future appears bright. However, this is not the case for many non-Bitcoin people right now. Despite this, I think Bitcoiners a neBitcoiners alike can agree that our collective experience currently feels mired in muck. Our world has rapidly descended into acute polarization, and even within today’s chaos, fear and confusion, most people can point fingers and easily identify where problems exist. While many of our “leaders” appear to capitalize on the socially pervasive finger-pointing by simply providing even more emphatic finger-pointing, our political bureaucrats cannot step up to fulfill the role of the independent, creative problem solver. We Bitcoin plebeians who view the mayhem and disruption through the lens of Bitcoin often try to help by providing an alternative, insightful and analytical narrative as we attempt to “orange pill” friends and family. But like the crazy aunt in the basement, we are often either politely ignored, ridiculed or, at times, outright vilified.
Lidé jsou biologicky různorodá analogová stvoření, přesto zde žijeme ve stále více digitálním světě jedniček a nul, jejichž design není zcela náš vlastní. Mohlo by toto odpojení a nedostatek vyladění mezi jemnějším biologickým analogem a binárním digitálem být základem nebo alespoň mít něco společného s dnešním kulturně chaotickým duchem doby? Rozhodně stojí za prozkoumání.
Kognitivní zaujatost vědy, obchodu a technologie již dlouho oceňuje myšlenku počítání: „Pokud to lze měřit, lze to řídit. Jiní posunuli tento étos dále a tvrdili, že pokud něco nelze měřit a řídit, pak to nemá žádnou „hodnotu“. A i když to pro někoho může dávat pragmatický a logický smysl, umělec v každé duši zná vůni štěňat, akt laskavého soucitu nebo duchovní dotek nádherného západu slunce, to vše jsou nezměrné, neocenitelné a vysoce zapamatovatelné aspekty života. Pravdou je, že to, co je v životě nezměrné a motivačně inspirativní, paradoxně dělá život „za to“ žít. Hodnota je subjektivní a jedinečně individuální pro každého z nás. A co je velmi důležité, toho, čeho si ze své podstaty vážíme vnitřně motivuje nás. Základní instinktivní pudy a vnitřní motivace vycházejí ze starověkých center přežití v mozku a být prekognitivní nejsou primárně logické nebo racionální. Jestliže lidské chování není řízeno pouhým poznáním a logikou, proč není kladen větší důraz na zkoumání a vývoj afektivního výpočetního designu v souladu s tím, jak se lidé přirozeně zapojují? Mohlo se stát, že pobláznění měřením zabránilo inženýrům pustit se do „neměřitelného“?
If our world is increasingly devoid of that which inspires awe and makes us human, and instead enslaves us in body and mind via measured performance through exogenous and standardized digital platforms, then we will continue to experience increasing mental illness, disease and social malaise. Mother Nature is sending us clear messages. Are we paying attention and listening? Are we attuned with ourselves, nature and each other? Or are we hedonically escaping or perhaps angry and contracted in our polarized fear? How do we break our chains of control and claim our humanity and self-sovereignty in an increasingly centralized, binary and digital world where our behaviors and performance are measured and exclusively valued using exogenous criteria? Can Bitcoin opravit to?
"Dobytí přírody má být dosaženo počtem a mírou." — René Descartes
Náš výkonný digitální výpočet leží na bedrech otce západního binárního myšlení ze 17. století, Reného Descarta (1596–1650). Kartézský mechanistický pohled na hmotný svět věřil, že člověk je jediným dualistickým stvořením, sestávajícím z oddělení těla (hmoty) a mysli, zatímco zvířata odsouvá do nižšího mechanického světa přírodních zákonů a instinktů. V roce 1637 představil Descartes své „Rozpravy“, že svět je jako stroj, že jeho části lze vyjmout a individuálně studovat a poté znovu sestavit, aby bylo možné vidět větší obraz bez smyslových vstupů. Tento racionální redukcionismus zahrnuje většinu současného myšlení a vědy, včetně dnešní výpočetní vědy a designu/inženýrství.
Ve spojení s industrializací a jejím globálním rozšiřováním masově vyráběného zboží a služeb nebyly technologické výsledky kartézského myšlení o ničem menším než ohromující. Avantgardní karteziánská epistemologie a mechanistické myšlení, které vedly k těmto zdánlivě zázračným výsledkům, nelze účinně tvrdit, že nesloužily masám lidstva a nezvedly kvalitu našeho života na celém světě.
Ale navzdory všem našim pokrokům a díky velkým myslitelům a vědcům – od dualistického Descarta po jistotu newtonovské fyziky a mnoho dalších – jsme tady. Narazili jsme do zdi. Vše, co jsme kdysi znali, čemu jsme věřili a čemu jsme věřili, se zdá být rychle rozpletené nebo falešné. Uprostřed veškeré hojnosti, kterou umožňuje měření, věda a průmyslové škálování, jsou rodiny a komunity roztrhány, děti jsou připoutány k digitálním zařízením, které si nemohou volně hrát, a vynucené dodržování zjevné i skryté centralizované autority narušuje naše základní lidské svobody.
"Totalitní myšlení nás žádá, abychom zvážili, natož abychom je přijali, vždy jen jednu hypotézu." — Nick Szabo
So how can we as unique individuals rise above the stuck and muck about us? How can we explore the nuances of uncertainty and recreate ourselves as we seek correspondence and attunement with emergent decentralized systems of trustless self-governance? Can we design for this through Bitcoin?
Nick Szabo, a cryptographer, early Bitcoin developer and brilliant polymath, suggests we practice “quantum thought” and writes in a 2012 blog post:
“… quantum thought … demands that we simultaneously consider often mutually contradictory possibilities. Thinking about and presenting only one side's arguments gives one's thought and prose a false patina of consistency: a fallacy of thought and communications…. If you are unable or unwilling to think in such a quantum or scholastic manner, it is much less likely that your thoughts are worthy of others' consideration.”
Szaboovo „kvantové myšlení“ oslavuje hodnotu vidění věcí z odlišných perspektiv. Je založeno na lidském myšlení, samotném poznání, jako možná stěžejním prostředku pro potenciální tvůrčí výsledky.
Na rozdíl od kvantového myšlení však binární myšlení zjednodušuje složité myšlenky nebo koncepty a odsouvá je na jednu či druhou stranu. Nerespektuje a znehodnocuje šedá zóna, nejistá nuance uprostřed. Binární myšlení může vypadat, že poskytuje jistotu v nejistých dobách a možná poskytuje potřebné potvrzení nebo pocit sounáležitosti se skupinou. Binární myšlení nás však může zúžit do uvízlé, dogmatické strnulosti, která může rychle vést k polarizaci a konfliktu.
Zvažte místo toho dialektiku nebo Vennův diagram. Je to střední oblast, kde jedna myšlenka nebo koncept konverguje nebo se překrývá s jinou, kde je skutečná hodnota. Tato zdánlivě chaotická a často nepohodlná konvergence myšlenek a konceptů je místem, kde sídlí svatý grál tvůrčího potenciálu. Toto je hravé průzkumné zapojení, z něhož pramení kreativní růst a transformace. Hrajte jako zde definováno, je prvním principem samogenerovaného, sebemotivovaného a soběstačného designu zapojení, zatímco herní a behavioristický design nikoli.
"Zdržuji se v možnosti." — Emily Dickinsonová
Are you beginning to see the whole of how play and Bitcoin are integrally interconnected?
Základním předpokladem teorie chaosu a vzniku je, že jak systémy vykazují více entropie a stávají se chaotičtějšími, začínají se objevovat samoorganizující se vzorce složitosti. Jak kdysi pronikavě řekl Nietzsche: „Člověk musí mít v sobě chaos, aby mohl zrodit taneční hvězdu.
It’s early. But indications are that we are in “labor pains,” birthing the new decentralized and disintermediated “quantum era.” The emergence of Bitcoin is one obvious and telling indication. Legacy Cartesian thinking and Newtonian physics work and provide us certainty until they don’t. Hence, if we wish to engage the frontiers beyond certainty — the gray, immeasurable, nuanced and inaccurate fields — we need to play. If humans are to explore the universe of paradox and hold two or more divergent and contrary thoughts or concepts together without going raving mad, we must begin to look at the role of hrát jinak a s otevřenýma, jemnějšíma očima.
Při tom zjistíme, že hra je doslova prostředkem, kterým lidé rozvíjejí psychickou a individuální sebesuverenitu. Hra je základním, prvním principem, navrženým pro angažovanost přírody, a to, jak nám příroda signalizuje, zda jsme v souladu se sebou samými a se svým prostředím, a proto hra měří a podporuje naši udržitelnost. Když se pozorně podívám optikou herní vědy, které se věnuji více než 13 let, můžeme vidět hru jako přírodní meta-vedení a systém odměn. Ti, kteří si hrají, přizpůsobují se, tvoří a prospívají, jsou odměněni nesčetnými zdravotními výhodami. Ti, kteří se nestanou strnulými, zakrnělými, špatně se přizpůsobí a jsou nevyhnutelně nahrazeni hravými kreativními inovátory. Hra pohání evoluci. Není to volitelné ani triviální. Vědět, co hra je a co není, je zásadní pro to, abychom se autenticky zapojili do tohoto světa a znovu se vytvořili.
While there remains much to discuss and explore relating to play in our emergent quantum era and Bitcoin application design, please allow me to cut to the chase and conclude by dropping some original, controversial insights I wrote and published years ago which you might now playfully contemplate further on your own:
„Hra (sama o sobě) může sloužit jako ‚podivný atraktor‘, který sebeorganizuje neustále se zvyšující složitost v chaosu. Hra spočívá v newtonovských i kvantových systémech, jak je demonstrováno naladěním (hlubokým zapojením jednoho s nějakým „jiným“ – osobou, objektem, činností atd.) a zapletením (superpozice vlna-částice). Pokračující výzkum hry může najít hru jako fraktální podivný atraktor a organizační princip jak pro naladění, tak pro zapletení. Možná jednoho dne zjistíme, že hra slouží jako zvláštní atraktor mezi naladěním a zapletením, newtonským a kvantovým, a jako hlavní organizační princip uni/multivesmíru. Zdá se, že to „sedí“, protože hra je genezí kreativity (neexistuje kreativita bez hry), je iterativní a elegantní ve své jednoduchosti rekreačního designu. Skutečně, pouze hravostí můžeme dokonce začít chápat paradoxní povahu vesmíru.“
A deeper understanding of play and the various patterns and states of play will have direct applications in the development of Bitcoin distributed, disintermediated, peer-to-peer engagement design. I boldly assert that play is essential to Bitcoin’s emergent self-governance, identity and disintermediated social media and gaming design applications. By integrating universal “play precepts” all people already intrinsically and intuitively understand, we move closer to a time when we have not only “humanized technology,” but we have put humanity back into what it means to be human.
Toto je příspěvek od Kristen Cozad. Vyjádřené názory jsou zcela jejich vlastní a nemusí nutně odrážet názory BTC, Inc. nebo Bitcoin Časopis.
Původní zdroj: Bitcoin Časopis