By Bitcoin Časopis - před 2 lety - Doba čtení: 14 minut
Když je odstraněn politik, znalosti a Bitcoin Will Reign
"Civilizace vždy chce něco jiného, než co chtějí vlády: většinou něco opačného."
Na světě jsou jen dva muži, kteří jsou placeni za krádež peněz: politik a bankéř. Jeden z nich tvrdí, že je zloděj, aniž by o tom věděl, zatímco druhý tvrdí, že je zloděj, aniž by chtěl být – to znamená, že jeden je zkažený v zákonném a druhý v nezákonném, bez rozdílu mezi nimi. než je mezi tím, být rozpuštěný vepředu a být rozpuštěný vzadu.
Každý má pod sebou obvykle jednoho mocného a ten zase jiného, a všichni se obohacují na kořisti chudého, otrhaného, živí se jejich krví a smějí se své nuzné kapse.
Všichni nenávidí decentralizaci – jako paraziti obohacovaní na úkor veřejnosti se obávají transparentnosti a jako tyrani se obávají slova „svoboda“. Nenávidí decentralizaci a svobodu vládnout, protože se obávají, že budou-li muset plnit své povinnosti naplno, sníží privilegia plynoucí z jejich autority, a protože se zdá, že jejich touhy jakožto mocných lidí jsou uspokojeny pouze tehdy, když jsou koupeny životem. , bohatství nebo pověst druhých. Nic nám tedy není tak užitečné, jako když politici a banky příliš nehledí na své společné zájmy. Nejenže je velmi neobvyklé, že politika, bankovnictví a nezištná práce jdou ruku v ruce, ale v obou řemeslech člověk uspěje pouze lstí a zabíjí se lží v ústech a nožem v ruce. .
"Závěr, že vládci jsou zpravidla špatní lidé, není založen na jediné zkušenosti."
– Georg Christoph Lichtenberg, „Zápisník A, aforismus 119“ (přeloženo z němčiny)
Pravdou je, že univerzální historie vlád není o ničem jiném než o zločincích závislých na penězích, kteří svou péčí poslali z tohoto světa celé národy, aniž by jim nechali cokoli, aby zaplatili i převozníkovi z pekla. Přirozený zákon je naučil žít zločinem, takže kdyby jim jednoho dne nebylo dovoleno dělat nic jiného než poctivé věci, jistě by chyběli lidé ochotní vládnout zemi.
Peníze jsou jedinými bohy, které uctívají a přijímají rozkazy, a obvykle jimi vedou své fanatiky, když jim vkládají dýku do rukou. Právě kvůli tomu naprosto správně oznamují, že pouze jejich klíče mohou otevřít zámky jiných kapes nebo spíše kapes lidí, kteří vždy měli a vždy budou mít přirozenou tendenci se nechat okrást. a věřit, že kdokoli to udělá, má plné právo to označit za legální.
Pro vládu samozřejmě není nic tak snadného, jako učinit vůli lidu poslušnou pomocí peněžních řetězů. A to bylo snad naše největší neštěstí po celé věky: že zloději vždy vedli slepce, že politik se stal pasákem, váženým jen díky svému úřadu a bohatství, a lidé nestydatou ženou, která tím, že se vzdala, skončila stát se neschopným cokoliv popřít.
Neboť je možné odsoudit politiky, když drancují, ale nikdy nesmíme zapomenout, že vládnou díky nám, ani zapomenout, že jakmile partikulární zájmy hrstky mužů legálně vyvlastní tisíce našich bratrů, část státu oddaný jeho udržování a legalizaci bude tou nejděsivější věcí v lidské rase.
Lidé mají často skelné oči a hledí na nespravedlnost s přivřenýma očima, jako by to byli političtí ubožáci, aniž by si uvědomovali, že tím škodí jen sami sobě a že svou nelidskou lhostejností nejen podepisují zmar. státu, ale také odnášejí šaty poctivé ženě, oblékají si podprsenku a kalhotky a prostituují ji v krčmě.
Ty, ubožáku, víš, kolik odvahy svým mlčením dodáváš těm, kteří tě zničili? Víte, že jednoho dne korupce vaší vlády už nebude stačit ani na uplácení vůle lidu? Víte, že lidem samotným je vlastní způsobovat velké škody a zvětšovat je tím, že se je snaží ospravedlnit? Víte, že součin extrémů se rovná součinu prostředků, ale že ukradených 10 milionů dolarů je
není to stejné pro ty, kteří je ukradli, jako ztrátu příležitosti pro ty, kteří byli okradeni? A víte spíše, že je to jen produkt poctivé práce dělníka a rolníka, zoceleného mozoly a zalitého slzami, co vzdává hold vaší zákonodárné a výkonné moci?
„...neboť ten, kdo přirozeně a upřímně ctí spravedlnost a nenávidí nespravedlnost, je objeven v jednání s jakoukoli třídou lidí, vůči nimž může být snadno nespravedlivý.“
– Platón,“Zákony"
Znám mnoho zlodějů ze sousedství, kteří by obohatili svůj stát, kdyby měli postavení těch, kteří jej okradli; kteří, kdyby měli problémy s penězi, by nikdy
rozdmýchali válečné ohně, nejúčinnější a nejpřesnější zdroj, který vlády mají, aby přesvědčily lidi, že jejich bída je pomíjivé zlo; který by na rozdíl od politiků měl tu slušnost, aby prostředky na jejich neřesti vzal z vlastní kapsy. A řídili by se zásadou, že stát musí být respektován, a proto by ti, kdo v něm kradou, měli být pověšeni.
Ale bohužel, politika je činnost zakázaná ubohým ďáblům a vyhrazená pouze pro multimilionářské zločince, pro Caliguly, kteří pijí perly a snědí deset milionů sestercií za jediný den, pro zločince, kteří nemají nic jiného než komplice, smyslnosti, kteří nemají nic jiného než společníci pro pobavení, překupníci, kteří nemají nic než partnery, věřící muži, kteří nemají jinou funkci než shromažďovat podvodníky, a líní muži, kteří nemají nic než nečinné přátele. Špatným sluhou věcí veřejných by byl ten, kdo má příliš mnoho skrupulí, kdo by začal svou službu odříznutím nadměrného bohatství politiků, které produkuje aroganci a plodí škodlivou moc, a pod jehož popudem vždy utečou, aby vše vzali s sebou.
Je.
Velmi velcí a mocní nebyli dosud ničím jiným než velkými podvodníky, kteří nejprve stavěli hrady králů a mnohem později pomýšleli na stavbu chatrčí plebs, a kteří
nikdy nebyli spokojeni ani s bohatstvím Východu, ani s chudobou Západu, protože vždy se stejnou dychtivostí prahli po všech zlech, aby si přivlastnili větší část statků.
Možná však přijde doba, kterou si samo lidstvo určí, kdy politik – vlastník nespravedlnosti, korupce a nerovnosti – jimi bude nutně zničen a zmizí, a pak bude na tváři jen jeden druh života. Země, pouze jedna svoboda, pouze jedna měna a pouze jedna forma vlády bytostí mluvících stejným jazykem.
Pak konečně zavládne poznání a my budeme příliš inteligentní na to, aby nás vláda znovu oklamala; a i když nám to může něco vzít, mnohem víc nás bude muset opustit. Nebude nám jedno, co říkají naši vládci, tím méně, co mlčí jejich nadřízení.
Naše nejlepší vynálezy budou obsazeny a bráněny lidskými hradbami a bez jakéhokoli zprostředkování politickými stranami. Budeme přehnaně opatrní s tím málem, co nám zanechají, z touhy po tom, co nám vezmou. Zakážeme používání Bitcoin bankéři a politiky, a tímto způsobem pozveme hodné muže, aby využili toho, před čím nehodné chráníme; nebo alespoň tímto způsobem dáme vládu do rukou lidí, kterým můžeme poprvé svěřit své peníze.
"Zachraňme se, bratře, před těmito krutými dušemi, /
a nechme je dokončit bez nás jejich utrpení“
– Corneille, „Rodogune“
Civilizace vždy chce něco jiného, než co chtějí vlády: většinu času naopak. Ale z nějakého podivného důvodu jsme citlivější na činy proti vládám než na ty, které se zavázaly proti civilizaci a pokroku, takže objímáme mrak se stále větším zápalem a činíme z průměrnosti a neschopnosti to nejpřirozenější, a to do té míry, že jako zmenšujeme se, myslíme si, že sledujeme ideál, a jdeme za tímto ideálem, myslíme si, že jsme vždy před ostatními.
Protože nepovažujeme za nutné usilovat o mnoho, zasluhujeme si usilovat o málo, a pouze tímto způsobem se cítíme součástí vážného, přísného a spravedlivého státu, i když se občas zdá, že chce hrát kat s námi, a být trochu naštvaný, když to nazveme směšným, průměrným a nespravedlivým. I když, popravdě řečeno, pro některé z nás je nemožné připustit, že stát může připomínat pošetilého šéfa, který jednomu zaměstnanci dává mzdu, zatímco k druhému se chová jako k otrokovi; který dá jednorukého muže k hnětení chleba, němého, aby mu četl a slepého muže
řídit za něj banku.
Jsou naopak tací z nás, kteří věří, že čím inovativnější je vláda, tím více
více je získat nad cizinci; že jen velmi málo mužů, kteří nám nyní velí, tak činí, aby prokázali nějakou službu masám; že je lepší zachránit se nedůvěrou vládám
než poté litovat, že byl jimi zničen; a že i když je pravda, že mít vládu je vždy nutné, mnohem více platí, že to, co je nejlepší, musí vždy mluvit hlasitěji, než to, co je prostě nutné. Možná takoví nejsme wise jako ti, kteří nevidí nic špatného na tom, co se s námi děje, ale alespoň jsme odvážnější než ti, kteří to vidí, ale ano
nic, co by to napravilo, protože kromě toho, že se nepovažujeme za stádo hříbat pasoucích se na pastvině, se nepovažujeme za stádo oslů, kteří jsou biti po nohou, když jsou nuceni tančit na střeše.
"Jak se společnost vyvíjí na tomto světě, pozná každý, kdo si zaslouží lepší, aniž bych mu to řekl."
– Schopenhauer, „Parerga a Paralipomena“
Není snad k pláči, že jsme se nenaučili vládnout sami sobě ani v jednom, ať jsou světy nekonečné? Chceme vládnout lidem jako jeden vládne bestii, která je vedena za uši, jako bychom si na nich přáli zažít, kolik útrap snese lidská rasa. Kdo nás může zachránit?
Dáváme jim sílu našich nejlepších let a s ní vytvářejí řetězy otroků. Zdá se, že jsme zredukováni, abychom jim sloužili jako kovadlina nebo kladivo, abychom odpovídali na chorál každého politika, jako bychom byli jejich oltářníci. V jejich ekonomickém řádu platí zásada „co je správné pro jednoho, musí být správné pro všechny“; nikdy neplatí, ale rozhoduje síla, velikost a hmotnost kapes.
Posloucháme chromého muže, který zavádí spravedlnost z prosté právní nutnosti a od kterého jsme se nenaučili nic jiného než kulhat. Žijeme pod jhem vlád, které chtějí za každou cenu zabránit tomu, aby nové formy bohatství byly formami bohatství, aby to, co je užitečné, bylo užitečné a co je krásné, bylo krásné, a které věří, že změna názvu věcí okamžitě změní jejich povaha. Stát se součástí společnosti, která ze svých nejhloupějších zákonů dělá něco neměnného a z těch nejdůležitějších něco naprosto odporného a úplatného. Společně s pokryteckým lidem, kteří se řídí tak, jak uvažují, a kteří věří, že jejich právem je mluvit nesmysly, stejně jako je právem jejich vlády dělat nesmysly každý den.
V rámci demokracie, která nikdy všem, za jakoukoli cenu, neposkytuje nejvyšší ekonomickou rovnost a v níž chudí obecně dostávají ty nejhorší facky. Podle soudního systému, který stejnými argumenty, které trestají zákonné, ospravedlňuje nezákonné: pod
legislativní odvětví, které není schopné zorganizovat své zákony správným způsobem, a přesto se diví, proč jsou tak často nedodržovány. A kde zkrátka každá regulační moc má vždy dostatečnou sílu, aby nás srazila do horšího stavu, a mnohem víc, než je nutné, aby nám zabránila v lepším.
„Většina zákonodárců má úzkou a despotickou mentalitu, podle níž hledí pouze na zemi, ve které žijí a ve které mají vládnout; každý pohlíží na svůj lid, jako by to byli jediní lidé na zemi, nebo jako by byli nepřítelem země.“
– Voltaire, „babylonská princezna“
Všechno naše zlo, náš největší handicap, pochází z toho, že nemůžeme udělat nic nového bez souhlasu nějaké vlády.
Je smutné, že často, aby byl člověk dobrým člověkem, musí začít tím, že je zapřisáhlým nepřítelem vlády, nebo více než vlády mocných, kteří nás neustále okrádají a lžou a říkají opak. jak toho, co vědí, tak toho, o čem nemají nejmenší znalosti, pokrytecky předstírají ctnosti věčně zbavených lidí, kteří jsou často mrzutější ke svým dobrodincům než k těm, kteří z nich profitují, a smějí se, když vidí, že míra inteligence nezbytná k tomu, abychom si nás podmanili, je poměrně přesným měřítkem míry inteligence, kterou máme.
A co jiného chceme dělat? Pokud k nám znalosti promlouvají hlasitěji a pevněji než vlády a jejich hlavní hodnostáři; když nám stále připomíná, že nepotřebujeme takový stát, bez jehož donucení jsme si nejen zajistili lepší vzdělání, ale ušetřili nám síly, které jsme marně ztráceli ve snaze to napravit; pokud na nás každý den volá, že cokoli pochází z politických sekt, musíme brát jako neopodstatněné a že poslušnost institucím je směšná, když jsou to ony, kdo plodí nejhorší nespravedlnosti; pokud nám rok co rok, měsíc za měsícem a týden za týdnem dává důvod tvrdit, že slova vlád jsou psána ve vodě a že to, co jediný vládce podvede za půl dne, je mnohem větší než to, co ostatní lidé vydělat za celý život.
"Arogantní, do svých kanceláří dosazeni městem, považují se za důležitější než lidé, když nejsou nikdo."
– Euripides, „Andromache“
Slovo ekonomika pro obyčejného člověka znamená téměř totéž, co kolem něj nakreslená čára pro kuře. Lidé nevědí nic o ekonomice nebo měnové politice, protože jsou nuceni pracovat šest dní v týdnu, aby sedmého mohli jít do kostela a do hospody utratit své peníze. Dávají přednost tomu, aby se jejich ekonomikou zabývali ekonomové, jejichž prestiž je založena na neznalosti lidí, kteří nerozumějí měnovým otázkám, a tato nevědomost je zase založena na prestiži ekonomů, kteří si slovo ekonomie přivlastnili k vyjádření slabě a temně pramení hodnota našeho života. Ekonom, který ve skutečnosti mluví jen o případech, které se ve skutečnosti nikdy nevyskytují, nás navykl na pošetilou myšlenku, že lidské bohatství je přirozeným důsledkem státní politiky, že bez zprostředkování státu to, čemu říkají „právní ekonomika“, nemůže existovat.
Divili by se, kdyby jim někdo naznačil, že jakákoli myšlenka ekonomiky se formálně zrodila z nezákonných činností, neregulovaných žádnou vládou nebo politickou institucí, a že to bylo až poté, co byla podrobena autoritě. hrstka ekonomů, že celé národy začaly být odsuzovány k životu pod příkazy jediného gangu. Dějiny ekonomie, nebo alespoň ekonomie pod velením ekonomů, jsou tajným běsněním proti všem předpokladům svobody a spravedlnosti, proti pocitům hodnoty svobody a spravedlnosti, proti tomu, aby se postavili na jednu stranu ve prospěch svobody a spravedlnosti, protože spočívá na vztahu nadvlády bandy byrokratů nad vrstvou dělníků mezi jeden až dva milionykrát početnější, na slepé poslušnosti lékařskému režimu, který z nich dělá výklad všeho, co je pro jejich tělo špatné, aniž by je na to poukazovalo. jediný
lék.
Jejich měnová politika, vytvořená z ničeho, a tudíž v nic proměněná, neudělala nic jiného, než že zvýšila potřeby a touhu po bohatství, aniž by zároveň zvýšila prostředky k jejich uspokojení, a právě díky nim centrální banky dnes tisknou bankovky jako ty krysy, které porodí, když ještě kojí vrh, a znovu otěhotní, i když jsou již březí.
Jsou zodpovědní za to, že náš finanční systém je balón nafouknutý větrem, ze kterého při prasknutí vycházejí bouře; že naše měna postrádá skutečnou konzistenci a je křehká při sebemenším úderu nebo otřesu; že banky mají všechno a lidé nemají nic a že to je mistrovské dílo raison d'être naší existence; že hospodářská politika je nejsměšnější fraškou a nejstrašnějším morem na této zemi, bezprostředně po válce, náboženství, hladomoru a neznalosti umění a písma; a že vlády, idiotské a kruté, nutí ubohého rolníka utrácet třikrát tolik, než vydělá, a pracovat
svůj život, aby zaplatil bankovní dluhy.
Tím, že zabránili tomu, aby jim někdo vážně odporoval, pod záminkou, že jsou velmi dobrými ekonomy, a tím, že všechny nutili, aby tomu věřili, udělali z našich peněz to, co z nich udělali: věčný sňatek mezi státem a finančními spekulanty, kteří jsou zase jako poslední služebníci velkého panství, kteří spočítají hodnotu půdy, zvířat, šperků a nádobí, posbírají špínu, a když najdou nějakou starou košili, která by se jim mohla hodit, dej to pryč a vynes to odtamtud, ukryté mezi jejich intimními částmi.
Vždy jsem slyšel říkat, že současný ekonomický systém by byl ztracen, kdyby lidé jen četli a přemýšleli, nebo ještě více, že by svou ústřední vládu sežrali vlastními zuby, kdyby znali byť jen polovinu zla, které způsobili společnosti. . Ale bohužel, tato společnost byla vždy redukována na tuto alternativu: buď zoufalství způsobilo, že nenáviděla svá neštěstí, nebo hloupost je učinila snesitelnými, až rezignovala a nechala svůj osud v rukou ekonomů, kteří měli vždy spoustu čísel, aby vysvětlit nespravedlnosti života a kdo vynalezl peněžní systém vytvořený tak, aby vyhovoval ambicím bank, velkých zotročovatelů lidské rasy a jejichž darebáky konečně začínáme znát mnohem lépe než oni naši wise muži.
„Neboť rovnost pod zákonem je k ničemu, pokud jsou o ni chudí okrádáni svými dluhy. Ne, právě tam, kde mají nejvíce uplatňovat své svobody, tam jsou nejvíce podřízeni bohatým, protože na soudech, ve státních úřadech a ve veřejných debatách podléhají jejich příkazům a dělají. jejich službu."
– Plutarchos, “Srovnání Solon A Publicola"
Toto je příspěvek hosta Andersona Benavidese Prada. Vyjádřené názory jsou zcela jejich vlastní a nemusí nutně odrážet názory BTC Inc nebo Bitcoin Časopis.
Původní zdroj: Bitcoin Časopis